V přenádherné České Kanadě jsme byli přizváni k projektu rekonstrukce venkovské zahrady. Chalupu určenou pro víkendové bydlení zdravil v pravidelných intervalech výletní vláček projíždějící kousek za plotem. Hned nám bylo jasné, že základním úkolem bude navrhnout, jak propojit zahradu s krajinou a probudit genia loci schovaného mezi stárnoucími smrky. Inspirací, která napovídala, jak se bude tenhle zahradní příběh psát, nám byla nejenom okolní krajina, ale i postupně se rozrůstající sbírka umění, jež je velkou vášní paní majitelky, a samotná chalupa. Při její rekonstrukci totiž architekt propojil jednoduché linie současné architektury s tradičním tvaroslovím venkovského stavení. Pozemek velikosti zhruba 1.500 m2 stoupá do mírného svahu a velkorysé sezení pod pergolou v bezprostřední blízkosti domu naznačovalo, jak manželský pár s odrostlými dětmi rád tráví svůj volný čas.
Naší zásadou číslo jedna bylo především nepřehánět to s výraznější architekturou. U venkovského stavení je třeba dbát hlavně na poctivé materiály. Tuctovou zámkovou dlažbu možná zkousnete u městského domu, ale venkovské chalupě už vysloveně škodí. Chce to bytelné dřevo, kámen a případně cihly, a když už beton, tak jedině ve své nejryzejší podobě. Původní plaňkový plot byl přesně tím detailem, který jsme samozřejmě chtěli zachovat, abychom místu ponechali původní ráz a chuť vzpomínek. Kameny, které jsme našli na zahradě, jsme doplnili dalšími, které majitelé obstarali u místních traktoristů. V rámci venkovských stavení je obzvlášť těžké vymyslet novou druhořadou praktickou stavbu tak, aby vypadala dobře a nepůsobila v místě cize. Kůlnu (úložný prostor na kola) jsme proto společně s architektem projektovali maximálně nenápadně, se zelenou střechou. Jednoduchost a architektonická pokora těchto stavbiček se vám vyplatí, a to v kontextu prakticky každého architektonického stylu.
Velkým úkolem pro nás bylo vytáhnout rodinu dál do strmějších částí zahrady. Dvě úrovně pozemku jsme pohodlně propojili velkorysými schody. Pokud by byly úzké a nepohodlné, majitelům by se do zahrady moc nechtělo. Přehledný pozemek jsme se rozhodli rozdělit polopropustnou zelení a různé aktivity schovat do zálivů z lučního kvítí, keřů a stromů. Jsou to právě velké stromy, které zahradu dělají zahradou, a tak jsme na místo uschlých smrků, nešťastně zvolených původním majitelem, vysadili mnoho druhově vhodnějších ovocných stromů a bříz. Remízky a trvalkové záhony doplňuje ve vzdálenější části zahrady louka, další typický prvek venkovských zahrad. I když je neposečená, místu nesmírně sluší. Dál v zahradě pracujeme vyjma trvalkových záhonů i s principem extenzivního trávníku, osivo jsme nechali připravit na míru. Majitelé sbírají umění, které se stalo osobitým kořením této zahrady, v projektu nechybí meditační lavička nebo v remízku schovaná trucovnička. Tohle místo si uchovává a zpátky nabízí nesmírnou energii. Stačí vyjít do zahrady.
